Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O lásce a zločinu - nová ukázka

6. 08. 2017 8:19:48
Román, který si zamilujete! Aneb 43letý stařík, který vylezl z permanentního okna a našel se ***************************************************

Jednoho dne po šichtě opět zabíjel nudu na baru, a protože mu chyběla akce a vzrušení více než jindy, lil do sebe jedno pivo za druhým a průběžně to prokládal panáky Absolut vodky.
Znova si vzpomněl na Vencu. Ani nevěděl jak, a už držel v ruce mobil a hledal číslo na kumpána, které – jak za okamžik s radostí zjistil - dosud nesmazal. Trochu ho překvapilo, že vůbec uslyšel vyzvánění. Byl si skoro jistý, že se z reproduktoru dozví: Je nám líto, ale volaný účastník je dočasně nedostupný... Tím, že se nakonec ozval i Václav samotný, byl pak příjemně vyvedený z míry.
„Haló, tady Impuls,“ zahalekal do telefonu Nečesaný, který se nedávno přihlásil do jedné rádiové soutěže.
To je korunovanej pako, pomyslel si Evžen pobaveně.
„Ten slogan zní Haló, tady Impulsovi. A uzávěrka je v devět ráno, což bylo někdy před jedenácti hodinama,“ vysvětlil Nečesanému.
„To seš ty, Evžo?“ zaradoval se Václav. „Jak žiješ? Co děláš, ty starej obšourníku?“
„Bumbám na základně.“
„Já jsem teďka v Penny pro víno.“
„Aha. Takže všechno při starým. To jsem rád, že nás ještě nesebrali. Co jinak?“
„Jinak stojím u kasy.“
„Já myslím celkově. Nechceš zajít na jedno a zavzpomínat? Byla i prdel, ne? Zvu tě.“
„Super! To rád slyším, brácho, ale nebudeš mě škrtit?“
„Co bylo, bylo.“
„V tom případě už skoro beru za kliku. Za dvacet minut jsem tam!“
Václav posléze telefonicky informoval Šarlotu, že se zdrží a že na plánovaných 50 odstínů šedi se podívají později. Brblala, jenže jí to zavěsil uprostřed věty. Předstíral, že se mu jako obvykle vybila baterka.
Šarlota mu před měsícem dala k narozeninám starožitný Alcatel One touch, který si vybral v jednom bazaru, protože Sčtyřku samozřejmě střelhbitě propil. A od té chvíle Vendovi otrnulo. Budu ho muset vyhodit definitivně, říkala si družka a bytná. Že já blbka na něj tehdy nepodala trestní oznámení, když mě praštil tím popelníkem!
Evža má určitě v merku nějakou ránu, rozplýval se v duchu Venda. Ještě tak dva dny se Šarlotou a zavřeli by mě za vraždu spáchanou obzvlášť trýznivým způsobem. Ještě, že jsem si nechal simkartu, když jsem ve frcu prodával samsunga. Věděl jsem, že mi šéf jednou brnkne. Byli jsme přece kámoši. Něco jsme spolu zažili, ne?
Tou dobou se již oba muži nacházeli v celostátním pátrání, protože stará paní Havránková, kterou okradli o celoživotní úspory, zlatý medailon, křížek po mamince a Nokii 5110 (a ke všemu jí nezaplatili za nocleh a prejt se zelím) na záznamu bezpečnostní kamery pořízeném na benzínce v Březové spolehlivě identifikovala staré známé firmy.
2/
O dvaadvacet minut později již vrchnímu Aloisovi nadšeně vyprávěli o jejich zaječicko-maďarské misi a předháněli se u toho v důležitosti. Unavený číšník tak už poněkolikáté slyšel, jak kumpány při obhlídce Marvanovy chalupy zaskočil sofistikovaný bezpečnostní systém, a proto akci odpískali dřív, než vůbec začala, jak se poté přesunuli do Zaječího, kde třeli bídu s nouzí tak dlouho, dokud Evžena nenapadlo zkusit to na Hedeči, jak...
Vtom jejich vzrušené vyprávění přerušilo zvonění Evženova telefonu.
„Haló, tady Impuls,“ zablekotal Nečesaný.
„Ten má dost, ty jo!“ křenil se Evžen. „Po tomhle se mi fakt stýskalo.“
Rozparáděný Václav hovor přijal, jelikož se před tím nepodíval na displej.
„Už nemáš vybitou baterku?“ prcala ho Šarlota. „Kde jsi tak dlouho?!“
„Jsem v práci, miláčku! Sehnal jsem flek, i když jsem černej jak bota, představ si to! A vedoucí mi tady půjčil nabíječku.“
„Nabíječku na Alcatel One touch z roku 1999?“
„Hmm.“
„Tak ten údajný vedoucí je buďto fanoušek retra, a nebo stejná socka jako ty. Počítám spíš, že se mu už taky pár myší oběsilo v ledničce.“
„Vypad jim tu jeden týpek. Takovej hajzlík, co zdrhnul i s tržbou. Tak kmitám po place.“
„To jako v hospodě?! No ty kmitáš po place leda tak, když spěcháš na záchod. To by si místo hajzlíka, co jim utek s tržbou, našli skutečně plnohodnotnou náhradu.“
„Že jo?“ chlubil se Venda. „Říkal jsem ti, že se ten mobil nakonec vyplatí! A ty pořád, že stejně nemám s kým telefonovat.“
„Tak dlouho ́s tam chlastal, až tě nakonec zaměstnali? Tak já ti něco po-“
Píp, píp, píp... típnul to Nečesaný a pro jistotu telefon vypnul úplně. Poté se s úsměvem věštícím buducnost zalitou věčným sluncem obrátil na Evžena.
„Dáme dalšího prcka? To by bylo, aby spolu dva hradečtí pardálové neudělali ještě nějakou parádní ránu!“

3/
Když byli chábři v nejlepším a skicovali siluetu příští tutové akce (ráno si zaboha nevzpomenou, jaká rána to má být), rozrazily se U Kohouta dveře a v bojové náladě přidusala Šarlota. Díky jejím proporcím málem vyrvala futra ze zdi.
Aloisovi, který k ní stál čelem, málem vypadly oči z důlků. Nejdřív nevěděl, o koho jde, protože tu paní v životě neviděl, pouze o ní slýchával různé strašidelné a bizarní historky, ale vzápětí mu to došlo, neboť si všiml, jak Šarlota nasupeně rentgenuje Vencova záda. Útrpným pohledem Nečesanému naznačil, že zábava nejspíš skončila.
To už brala Vencu za rukáv a hromovým hlasem na něj udeřila:
„Tak ty kmitáš po place, jo? To teda počkej doma!“
Nato se obrátila na Aloise a zahartusila, že pan Nečesaný si přeje zaplatit!
A Alois, který normálně neměl problém vynést v zubech i o dvacet let mladší borce, jako by se zčistajasna proměnil v bázlivého ňoumu. Evžen jenom nevěřícně zíral.
„Můžete mi laskavě sdělit, kolik dělá útrata, pane vrchní?“
Šarlota zcela opanovala situaci, jelikož ostatním se nedostávalo slov, a jediný další host, který se U Kohouta nacházel a mohl by případně do monologu statné ženy zasáhnout, si před minutou odskočil na záchod.
Alois se očima poradil s Vencou a Evženem, než se vymáčkl.
„Dnes večer je to na účet podniku, mladá dámo. Pan Nečesaný si to u nás totiž odpracoval. Skončil před malým momentem a já jsem si ho dovolil pozvat na skleničku. Jinak se celou dobu alkoholu prakticky nedotkl.“
„To vám tak věřím,“ zamumlala Šarlota, ale na okamžik jí přes tvář přelétl stín pochybnosti, že by to nemusela být lež jako Eiffelovka, ale třeba jen jako Petřín. Zádrhel bude nejspíš ve slově prakticky, uvědomila si.
Vtom se z toalet vypotácel štamgast, který znal Evžena od vidění a s Vencou si dokonce tykal.
„Tak co, chlapi?!“ zařval na poloprázdnou hospodu. „Jsem se vyblil, tak zapanáčkujem, ne? Je na čase zaokrouhlit to kurva na deset!“
Šarlota se musela uchechtnout chvilkovému záblesku své naivity.
„Jak jsem stará, tak jsem blbá!“ okomentovala to.
Načež se k věci konečně vyjádřil Venda, který se začínal cítit jako nebetyčně trapný podpantoflák.
„Vypadni, ty hroudo sádla!“ bouchl zaťatou pěstí o bar. Na Šarlotu se přitom však nepodíval, tak odvážný zase nebyl. „Nevidíš, že tady mám pracovní jednání? Přijdu, až se mi bude chtít! Leda že bych už nepřišel, což se taky klidně může stát, a dokonce je to dost pravděpodobný!“
Nebylo to úplně ono, ještě tak dvě tři vodky a přímý oční kontakt by to chtělo, nicméně jisté ovoce to přineslo.
„Važ slova, milánku, ráno toho budeš šeredně litovat!“ promlouvala mu hřmotná žena do duše. Úsilí a sebeovládání, které při tom musela vynaložit na zdánlivý klid, ji stálo nejméně dvě kila váhy. „A tu hroudu sádla sis mohl odpustit, ty dobytku. To bylo sprostý a ubohý, ale co taky jinýho čekat od chudáka tvýho kalibru, že jo?!“
„Už toho nějakou dobu lituju,“ opáčil Venda s očima stále zarytýma do panáku vodky před sebou.
„Stopadesát odstínů zoufalství,“ povzdychl si Evžen.
S výhružným „jak chceš!“ Šarlota z podniku odmašírovala směrem k zastávce tramvaje č. 9 jedoucí do mokré panelákové čtvrti na periferii města.
Jen co za Šarlotou docinkal naddveřní zvonek, Venda napřímil hlavu a radostně prohodil: „Jsem to ale čtverák!“
Nevěděl sice, co to znamená, ale jednou to slyšel na vazbě od spoluvězně, kterému se právě podařilo vykoňovat tabák ob osm cel a čtyři patra.
Alois zrovna rozléval desáté vodky, když se o slovo znova přihlásil zvonek nad futry. Tentokrát Šarlota vstoupila dovnitř mnohem poklidněji, i tak ale z její rostlé osobnosti vyzařovaly autorita a respekt. Důstojně napochodovala k baru a se slovy „s dovolením“ se shýbla pro igelitku s vínem, kterou měl Venca pod nohama. Poté se odebrala ke dveřím. Už skoro brala za kliku, když se zničehonic otočila a směrem k přítomným generálsky pronesla: „Jestli nebude do hodiny doma, ať se nevrací! Už nikdy! Tentokrát definitivně. Věci mu dám ráno do úschovy na nádraží. Kód skříňky pošlu esemeskou.“
Vrchní a štamgasti ji pak nějakou chvíli mlčky pozorovali skrze okno do potemnělé ulice, a když jim definitivně zmizela z dohledu, vrátili se ke svým vodkám.
„Limonádová Joe,“ ucedil štamgast.
Kromě Vendy se tomu všichni s chutí zachechtali.
„Může dneska když tak přespat u mě, Lojzíku?“ nadhodil Evžen otázku Vencova ubytování.
„To víš, že jo,“ pravil přiměřeně zvodkovaný vrchní bohorovným tónem.
„Paráda,“ mnul si ruce lovec žen. „Dopoledne mi pomůžeš v kuchyni, Vašku,“ obrátil se na chábra. „Když vidím cibuli nebo brambory, vyskakuju z kůže!“
Václav na sobě nedal nic znát, ale cosi příjemného se v něm pohnulo. Vašku? To od kámoše ještě neslyšel, pokud ho paměť neklame... Maminka a teta z Pezinoku mu někdy říkávaly i Vašíčku, ale to už je dávno.
„Tak na zdraví a na světovej mír, chlapi!“ pronesl štamgast se sklenkou v ruce. „A taky na to, abysme za deset let nemuseli nosit na hlavách utěrky...“
Jestliže devátá runda způsobila nejméně dvěma členům osazenstva znatelný útlum, desítka se projevila jako akční a přelomová. Rázem totiž Evžen zavelel k odchodu do víru maloměsta, což bylo přijato s všeobecným nadšením, a dotyčná čtveřice se zanedlouho přesunula na vyhlášenou hradeckou diskotéku. Okolo třetí hodiny ranní pak vůz taxislužby Hradecká střela odvážel chábry do spolehlivého a ne příliš drahého nevěstince na okraji města.
„Neblázni!“ strachoval se Venca. „Já už nemám ani floka. A to jsem teprve třetí den po sociálce!“
„Kliiid,“ prohodil ležérně Evžen. „Všecko platím. Ber to třeba jako omluvenku za to škrcení. Však si to za pár hodin odmakáš, draku,“ dodal a záhy usnul s hlavou na parťákově rameni.
Venca byl potěšený, ale i dost nervózní. S pěknou ženskou už nespal víc jak čtvrtstoletí. Naposledy s Eržikou, když mu bylo dvacet a jí čtrnáct, ale se svými senzačně vyvinutými vnadami a pokročilými zkušenostmi se jevila minimálně jako plnoletá. Své sestřenici za to tenkrát dal čokoládu a krabičku měkkých sparet. Zanedlouho se Eržika s početnou rodinou odstěhovala na Slovensko a po letech se s ní Venca setkal až na tom monstrózním pohřbu strejdy Lakatoše z osmnáctého kolena. Vyrostla do dechberoucí krásy, byla nádherně vystrojená a nazdobená a její půvab a důstojnost povýšily smuteční akt na hotový umělecký zážitek.
Venda se ve vteřině bláznivě zamiloval, romská princezna ho však potupně odkopla, třebaže tentokrát namísto sparet a čokolády nabízel celé své srdce, duši i podporu v hmotné nouzi. Skoro se mu vysmála do očí. Jak jen mohl takový chudý prosťáček na něco takového vůbec pomyslet?
Romeovi Nečesanému se zhroutil svět, až z toho dostal horečku a málem mu přeskočilo. Rozhodl se životu pomstít za všechna příkoří, které na něm napáchal. Posilněn lahví pančovaného rumu vkradl se ještě téže noci, kdy ho vyvolená tak sprostě ponížila, na hřbitov, páčidlem otevřel Lakatošův hrob, přičemž málem zlomil jednu z těžkých mramorových desek, a následně z něj vybral poklady, s nimiž příbuzní zesnulého krále vypravili na onen svět. Jednalo se o milované nebožtíkovy věci: zejména několik lahví kvalitního alkoholu, asi osm kartonů cigaret různých značek, luxusní hodinky osázené diamanty, řetízek ze čtyřiadvacetikarátového zlata o váze patnáct gramů, hotovost ve výši asi 37 tisíc, a tak podobně. Prakticky jediné, co v hrobě po Vendově řádění zůstalo, byla fotka králova psa - zbožňovaného bullteriéra Jerryho, který se kdysi Vendovi zakousl do zadku, a vypálené cédéčko Best of Gipsy Kings.

Autor: Michal Pohanka | neděle 6.8.2017 8:19 | karma článku: 3.92 | přečteno: 109x

Další články blogera

Michal Pohanka

O lásce a zločinu - 1. - 3. kapitola

Ukázka pro hithiťáky. Hořkovtipný román o lásce, zločinu, Češích a dvou komických kriminálních existencích aneb 43letý stařík, který vylezl z permanentního okna a našel se.

25.6.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 387 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Jak se zbavit posedlosti?

jsou v dnešní době lidé posedlí? Nevyznám se v posedlostech zlými duchy. Jedno však vím. Posedlostí závistí, nenávistí, strachem, lpěním úspěchem je mnoho.

21.8.2017 v 13:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 97 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (114)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Jak se zbavit odpudivé pijavice. Javorová Vyhlídka, 25. května 2014.

20.8.2017 v 6:58 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 187 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny VIII.

I chvíle plné smutku, bolesti a trápení mají v životě svoje místo. Bez nich bychom nepoznali ty šťastné.

19.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 311 | Diskuse

Antonín Ševčík

Zemřel Moravan, básník JIŘÍ KUBĚNA

Ve věku 81 let zemřel moravský básník Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert. Narodil se 31. května 1936 ve Prostějově na Moravě a patřil k našim nejvýraznějším básníkům, sám přitom zdůrazňoval, že k moravským.

19.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 179 | Diskuse

Dita Jarošová

Když se názvy ženily...

Srpnem dozrálo léto. Okurek bylo požehnaně, rajčat také plno, boj se slimáky neúprosný. Vilma byla na poště číslem 426, na to, že byly tropy, lidí docela dost.

19.8.2017 v 13:46 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 206 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 248

 PROJEKTANT A ARCHITEKT LITERÁRNÍ KAMPANĚ "O LÁSCE A ZLOČINU"

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.