"Sestro, dejte mi jídlo!" Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný (Díl 2.)

12. 01. 2019 10:09:49
Není to jen o penězích, že v pomáhajících profesích nechtějí dělat muži. Přizpůsobit se ženskému myšlení je někdy o nervy. O to víc, když to leckde vypadá, jako v mnou smolně navštívených zařízeních.

Nemusíte být zrovna expert přes Maslowovu pyramidu potřeb, aby vám bylo jasné, že lidé potřebují jíst. A lidi v geriatrických zařízeních kupodivu nevyjímaje. Jenže ani v tomto ohledu to pro pacienty, které jsem v různých ústavech napříč republikou obsluhoval, nebyla žádná hitparáda. V jednom útulku pro seniory to dokonce zašlo tak daleko, že si kuchařky přilepšovaly ve větším než obvyklém množství. Dvě minirůžičky smaženého květáku na osobu, které nám z kuchyně poslaly k obědu, jsme už vážně museli reklamovat. Načež se dostavila vedoucí a uznala, že tentokrát to holky s velikostí porcí přepískly až někam do somálských norem, a vzápětí přinesla plný pekáč dalšího karfiólu. Nemusíte mít zrovna dva doktoráty, aby vám bylo jasné, že rodiny kuchařek byly toho dne asi zklamané.

V jisté edéence zas měli na jídelníčku pořád to samé. Třikrát do týdne mleté vepřové, co se pokaždé jmenovalo jinak. V pondělí to byla sekaná, ve středu karbanátek a v sobotu čevabčiči. V následujícím týdnu přišel na řadu holandský řízek, čufty nebo Kolumbovo vejce. Nikdo od těchhle zařízení samozřejmě nečeká srnčí na dančím, jenže v kontrastu se zanedbáváním základních potřeb (viz třeba spánek v minulém díle) mě vždy zarážela jiná věc. A sice: bazírování na totálních ptákovinách. Respektive obráceně. Zaráželo mě, že se napřed řeší koniny a ne základní věci! Tak například mi bylo při kontrole holících potřeb pátracím týmem vytknuto, že jsem špatně umyl holítko pana XY a zbyla na něm jakási "šupinka". Problém srovnatelný s řešením štěpení atomu, co říkáte? Že dostávají pacienti poloviční porce? Drž hubu, ty moulo, na holítku jsi nechal šupinku, strhneme ti prémie!

No a tak moula povětšinou držel hubu a dělal, co se po něm chtělo. Ani, že u toho skřípal zubama, ho neomlouvá. Moula například podával pacientům léky, což pracovník v sociálních službách, respektive sanitář, dělat nesmí. Ale funguje to takhle. Ve sta procentech zařízení, která jsem smolně pracovně navštívil, to takto probíhalo. Sestry, kterých je tragický nedostatek, si ulehčovaly práci. Protože když je někoho katastrofální nedostatek, může si ten někdo utvářet pracovní podmínky k obrazu svému. Jednou jsem dokonce místo sestry vyměňoval stomii. No, u středního zdravotnického personálu bych to ještě se zavřením obou očí a zacpáním obou uší snad i pochopil, ale že si z nás dělaly onuce dokonce i kuchařky, za které jsme myli várnice, nebo uklízečky, jimž jsme předuklízeli podlahu, nad tím nechápavě a nazlobeně kroutili hlavou i ti nejsubmisivnější z nás. Do pojmu pracovník v sociálních službách se vleze fakt hodně.

Nutno říct, že v mnou obšťastněných zdravotnických zařízeních to tak nechodilo. Tam měli méně líné uklízečky a zdatnější pracovnice stravovacího provozu. Ale i zde nás hojně zneužívaly sestry. Například nikdy nezapomenu na své sanitářské období na nejmenované interně. Jediný zřízenec (v dřívějším názvosloví sluha, což by mnohé z výše popsaného vlastně vysvětlovalo) na cca 100 pacientů na noční službě. Byl jsem k dispozici dvěma lůžkovým oddělením, ambulanci i JIPce. Na nedostatek práce jsem si tedy rozhodně nemohl stěžovat, zatímco sestry si na noční kolikrát pletly i copánky. A jednou jsem právě balil zemřelého do pytle, když mi zazvonil služební telefon, že se mám bezodkladně dostavit do prvního patra lůžkového oddělení, neb tam potřebují pomoci otočit přetěžkého pacienta. Nechal jsem tedy mrtvolu mrtvolou a spěchal za živým tlouštíkem. Když jsem k němu dorazil, tlouštík už byl překvapivě obrácený na boku a pod ním zela mísa plná výkalů. Sestry mi oznámily, že to mám vynést. Tak to už se sluha opravdu naštval a pracovní podmínky k obrazu nedostatkového personálu až do takové míry vytvářet odmítl. A druhý den byl za to ústně pokárán od nadřízené.

Není to zdaleka jen o penězích, že v tzv. pomáhajících profesích nechtějí dělat chlapi. Je to o tom, že přizpůsobit se drtivě převažujícímu ženskému myšlení je někdy o nervy. I z chlapa totiž teče krev. Například si vás každá při manipulaci s těžkým pacientem automaticky přivolá na pomoc, zatímco vy se bez nich obejdete. Čili neustále odbíháte od své práce a na svoje lidi tudíž nemáte čas. Nic proti tomu! Jen kdyby vás pak vděčné kolegyně nepomluvily, že jste pomalý, protože svoje lidi máte hotové později. Muži na podobných pozicích jistě dobře vědí, o čem mluvím.

Autor: Michal Pohanka | sobota 12.1.2019 10:09 | karma článku: 40.57 | přečteno: 5202x

Další články blogera

Michal Pohanka

Zhubnu a konečně si koupím erotické trenky

V poslední době mě zaujaly poutavé články o exotických strastech paní Kateriny Kaltsogianni. Pokusil jsem se vcítit do její bolestivé situace a svým vyprávěním snad pomohu zmírnit trýzeň všem podobně postiženým.

19.1.2019 v 11:00 | Karma článku: 23.24 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Michal Pohanka

Kde domov pro seniory můj, to raději nechtějte vědět a zažít! (Díl 5.)

Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný, my vám to ještě víc osladíme! Protože my nejlépe víme, co cítíte, co potřebujete, co chcete a co je pro vás dobré.

18.1.2019 v 13:45 | Karma článku: 31.96 | Přečteno: 1443 | Diskuse

Michal Pohanka

"Nevíte, co se životem? My vám ho naplánujeme!" Aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný 4

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno

16.1.2019 v 16:24 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Michal Pohanka

Chleba s máslem a stolicí aneb Když jste starý, nemocný a bezmocný (Díl 3.)

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno

14.1.2019 v 8:29 | Karma článku: 37.38 | Přečteno: 3167 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Ten pacholek je mi nevěrnej!

„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.

20.1.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 475 | Diskuse

David Vlk

Na Hradě sedí Lepšolida!!

Lepšolidi jsou podle Zemana ti, kdo považují svoje názory za lepší, považují sami sebe za nadřazené, nediskutují, označují ostatní za blbečky a pitomce.Nepřípomíná Vám to někoho??? Napadá mě jeden reklamní agent firmy Huawei.

20.1.2019 v 18:59 | Karma článku: 27.37 | Přečteno: 636 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Akce - reakce

Cíleně nechci reagovat na počin Jana Palacha, má už i reakce. Je to pravda, jedná se o reakce, jinak by to ty lidi ani nenapadlo se chodit upálit na pietní místo. Nejvíce jsem těchto zvláštních reakcí zažila, když jsem učila.

20.1.2019 v 18:32 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Smuteční řeč o pěstování jabloní, ohlédnutí za hořící pochodní

Odprodám tu část smutného příběhu, jehož jsem byla malou součástí. Dvěma lidem z mého okolí odešel ze světa dobrovolně syn. Na den, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu, na smuteční řeč, o níž půjde, také ne. Cosi k Janu Palachovi.

20.1.2019 v 13:56 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 472 | Diskuse

David Dvořák

V roce 1989 chtěl Západ naše trhy ... a ne nám pomoci.

Máme západní ceny, východní platy, jsme potravinové smetiště – protože nám ten šunt prý chutná a za vodu, která nám tady naprší, platíme povětšinou Francouzům. Zapomněl jsem na něco z našich úspěchů?

20.1.2019 v 13:13 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1793 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 30.79 Průměrná čtenost 2397

Přescent, outženýr a nejlepší  bloger mezi účastníky kurzu Plavání pro nezaměstnané, alkoholiky, zrzky a dyslektiky. 

majkypink@seznam.cz

E-knihy: Soukromý brčko (humoristický román o lásce, zločinu a české povaze); již brzy v nakl. Skleněný můstek

Oblíbený citát: "Vestičky se letos nenosej..." (Světáci)

 

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz