Jsem možná barbar, ale špinavá vrata od stodoly na paintball pro mě fakt nejsou umění

10. 02. 2019 13:17:31
Na okraj Lavičky Ferdinanda Vaňka, respektive Václava Havla, propírané Markétou Šichtařovou, a něco málo dalších nesmyslů z oblasti pseudokultury aneb Když v tom umíte chodit, prodáte i lejno se šlehačkou.

Včera jsem se při čtení článku Markéty Šichtařové pobavil zjištěním, že "červená lavička Ferdinanda Vaňka, pojmenovaná po prezidentu Václavu Havlovi, která stojí před budovou Národní technické knihovny, vyšla na luxusních 850 tisíc." A musím konstatovat, že kdo dokázal udat červené prkno na pivním soudku za tuhle cenu, je svým způsobem opravdový artista a kouzelník. Stejně jako třeba britský výtvarník Damien Hirst, jenž nakládá krávy nebo žraloky do formaldehydu, a takto konzervované hovězí, respektive žraločí, prodává pod hlavičkou umění za stamilióny.

Jako děcka jsme s kamarádem omylem zabloudili na výstavu slovutného malíře Kamila Lhotáka. Mezi jinými jsme tam spatřili i nadělení s názvem Míč v trávě. Tak jsme se nad tím výtvorem rozřehtali, až nás galeristka musela vyprovodit ze sálu. Vůbec nechápu, proč měl člověk, který jinak dokázal malovat docela pěkně, potřebu obšťastnit svět něčím tak ubohým. Obrázek byl zhruba od půlky dolů zelený (tráva), od půlky nahoru modrý (nebe) a ve spodní zeleni se vyskytoval červený puntík (míč). Stálo to bratru asi 2500 socialistických korun a šťastného majitele to určitě našlo, protože jak jednou máte ve výtvarném světě zvučné jméno, můžete se klidně i vykakat, ozdobit to mašličkou a "fajnšmekři" vám to sežerou i s navijákem.

Ze zpráv vím, že existuje obraz, na němž jsou jen tři rovné čáry pod sebou. Ať už je autorem kdokoliv (jméno umělce jsem již bohužel zapomněl a nepodařilo se mi ho ani dohledat), z oné televizní reportáže si pamatuji, že se jednalo o malíře, jehož díla se dnes prodávají za desítky milionů. Moje vlastní malířské dovednosti jsou tak chabé, že byste mě nepustili ani na štafle s kýblem primalexu, ale tři rovné čáry nebo Míč v trávě, to bych myslím hravě dal i já. Jak to ale zaonačit, aby můj talent někdo také náležitě ocenil, když konexe mezi politiky nemám žádné a prodat plešatému hřeben není v mých schopnostech?

V Bruntále prodávají pestrobarevné konzervy s bruntálským vzduchem. Nemám ponětí, s jakým úspěchem, ale stálo by za hřích opatřit je pro všechny případy nálepkou umění. To ale samozřejmě k úspěchu nestačí. Musíte být také dostatečně výřeční a sebevědomí, jako například artista Milan Knížák, který se považuje za špičkového umělce. Pocáká sádrového trpaslíka barvami za pět minut, ale celé hodiny by dokázal vyprávět, proč se právě v jeho případě nejedná o bezcenný brak, ale naopak o hodnotné dílo. Mistrovy další výtvarné opusy jako třeba plastika Veřejný stůl či socha Král a královna by mi byly pouze k smíchu, kdyby ovšem někdejší ředitel Národní galerie z titulu své funkce a za peníze daňových poplatníků kdysi draze nevykupoval vlastní - dle mého soudu - dosti mizernou produkci. Opravdu bych se bez jeho tvorby v Národní galerii obešel. V tomhle kontextu jsou díla jako Král a královna spíš k vzteku.

Že každý zvuk není hudba, nebo že každý text ještě není literatura, jinými slovy, že každý prd ještě není umění, byť by si upšoukl třeba i neoddiskutovatelný génius, tak úplně neplatí ve výtvarné branži. Tam jsou měřítka kvality rozplizlá jak bohémův svět poránu. Vyvrtejte do dlažební kostky 50 otvorů různých velikostí a hloubek, nazvěte to kupříkladu 50 odstínů žuly, a když budete dostatečně drzí a sebevědomí, možná uděláte i díru do světa.

Můj názor na choré výtvory tohoto typu bych nevyjádřil lépe, než Ištván Evženovič v jedné své recenzi na csfd.cz: "Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si: hele, vidím zelenej a modrej flek. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si: tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball."

Jsem možná kulturní barbar, ale špinavá vrata od stodoly na paintball (a podobné nesmysly) fakt za umění nepovažuji.

Autor: Michal Pohanka | neděle 10.2.2019 13:17 | karma článku: 44.50 | přečteno: 4524x

Další články blogera

Michal Pohanka

Den jako stvořený skočit si pro kus lana do Hornbachu

Neděle bych zrušil jak žádost na byt v Singapuru. Skoro pokaždé se během nich cítím jak hrdina Homolkových, kterým se ten den pokazila televize. Hlavní uzávěr splínu je určitě stržený.

11.8.2019 v 15:26 | Karma článku: 31.87 | Přečteno: 8704 | Diskuse

Michal Pohanka

LGBTomie? Ani náhodou!

Nový karneval pro frustrované pisálky "Prague Write" je tu. Už bylo na čase! Utiskovaná, zbytečně píšící většina se konečně dočká svého práva na 15 minut slávy.

7.8.2019 v 20:44 | Karma článku: 39.63 | Přečteno: 5079 | Diskuse

Michal Pohanka

Muži v offsidu - Britka se raději provdala za psa, další se zasnoubila s lustrem

Vůbec bych se toho nebál. Je mnohem lepší, když si odložené dítě osvojí například funkční a milující pár žena-pes, než kdyby se chudák děcko trápilo s nějakým slizkým, necitlivým a nespolehlivým chlapem.

2.8.2019 v 17:15 | Karma článku: 39.92 | Přečteno: 3823 | Diskuse

Michal Pohanka

Parnoprůmysl

Klimatoložky hlásí klimakterium, alkoholici delirium a speleoložky i cizoložky plné jeskyně. Společnost přátel úžehu informuje o rekordním nárůstu členské základny. Prodejci klimatizací všeho druhu mají žně.

26.7.2019 v 15:24 | Karma článku: 33.34 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

O velkém zlomu v osobním životě jednoho člověka

Přečtěme si krátkou osobní výpověď člověka, v níž se hovoří o tom, jaké prožití a jaká zkušenost měla pro něj, v jeho osobním životě, ten největší význam. Možná tato slova pomohou také ostatním:

22.8.2019 v 14:24 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 319 | Diskuse

Petr Šimík

Pár myšlenek jako odpověď

Zajímavá diskuse k minulému článku mne dovedla k tomuto článku. Každý člověk v životě hledá nějaké poznání. Ale Co je vrchol poznání? Dá se v životě poznat tato nejvyšší pravda? Nedá.

22.8.2019 v 13:44 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 132 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta naše věčná vlastnost být za voly

Není to jenom věc pozorovatelná v MHD, je globální, akorát já mám v MHD blíž, a tak ji považuju za vlastní společenský model celého dalšího vnějšího světa.

22.8.2019 v 12:02 | Karma článku: 27.90 | Přečteno: 982 | Diskuse

Beata Krusic

A proč vlastně ne - Jirka Paroubek? 2.

Už jednou, tuším, že tak před třemi lety, jsem napsala svůj první blog na téma návratu Jiřího Paroubka. Proto dnešní blog nadepisuji stejně, ale s dvojkou na konci.

21.8.2019 v 16:29 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 486 | Diskuse

Pavel Vrba

Když se nakonec rozhodnu dobře

Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky

21.8.2019 v 16:19 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 290 | Diskuse
Počet článků 84 Celková karma 33.81 Průměrná čtenost 2727

Nejlepší bloger mezi účastníky kurzu Plavání pro nezaměstnané, zrzky a dyslektiky. 

majkypink@seznam.cz

E-knihy: Soukromý brčko (nejhorší kniha všech dob)

Oblíbený citát: "Vestičky se letos nenosej..." (Světáci)

https://m.kosmas.cz/knihy/258058/soukromy-brcko/

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz