Seniorům, těm je v domovech důchodců a v eldéenkách hej (ti už domů nezablouděj)

21. 04. 2019 14:07:03
Všechno musí být na svém místě v sektorech A1-B5. Senioři se taky často diví, že vy se divíte, že oni se diví, že je v 90letech bolí kolena, když ještě v 89letech dosud nezažili ani rýmu.

Před časem jsem zde uveřejnil šestidílný článek o skličujících poměrech v některých domovech důchodců a dalších geriatrických zařízeních. S odstupem času musím říct, že jsem při péči o seniory zažil i dost legrace. Byly to tragikomické situace, jež se mi původně jevily hlavně k pláči, ale čas otupí i ostrý břit, a tak dnes na mnohé z nich vzpomínám s láskou i s úsměvem na rtu.

No uznejte sami, není to svým způsobem kouzelné, když vám například taková 94letá stokilová babička s amputovanou nohou, které právě provádíte ranní hygienu silně pokálených intimních partií, s rozkoší v hlase a s rošťáckou jiskrou v oku oznámí:

"Včera se mi o tobě zdálo."
"Jo a co, paní Filutová?" povídám já.
"Žes mě drbal. A byls dobrej!"

V tom okamžiku prostě vyprsknete smíchy navzdory veškerým interním směrnicím o profesionálním chování zaměstnanců a všechny etické kodexy světa vám můžou být ukradené. To pak jednoduše nastavíte pochtívající paní Filutové tvář, aby vám mohla dát aspoň pusu.

Nebo jiná babička. Dva měsíce jsem ji doslova na rukou nosil, když jsem ji manuálně překládal z lůžka na mobilní wc křeslo, na invalidní vozík a všude možně, kam bylo potřeba, aby mi ve finále při propouštění z léčebny, ve chvíli, kdy jsem jí naposledy pomáhal z postele, sdělila: "Ale já chodím." No to jsem fakticky nevěděl, která bije, ale bylo to přesně tak! Nejednalo se o žádné zázračné uzdravení v minutě dvanácté, mě o tom prostě jen nikdo neinformoval, a tak jsem najednou čuměl jak puk, když babička zničehonic vstala, vzala si své tašky, zamávala mi na rozloučenou a odešla. A kolegové se tenkrát asi výborně bavili na můj účet.

Zázraky se mimochodem v eldéenkách a domovech všeho druhu dějí docela často. Na smrt nemocného pána, který na vás visí celou svou vahou, tak tak z koupelny dopravíte do lůžka, on se po cestě křižuje, že umírá a že už neujde ani milimetr, takže málem voláte rychlou, abyste ho o půl hodiny později našli v kulturní místnosti před televizí, kam si došel v pohodě po svých a bez pomoci.
Tradičně na mašli bývá také sprchování. Naladit teplotu vody, která by seniorům vyhovovala, to zkrátka nejde. Pokaždé buď řvou, jako byste právě spařoval prase v jejich osobě, anebo je pro změnu poléváte minimálně vodou z ledovce. Nic mezi tím. I kdybyste nakrásně vodovodní baterii štelovali celé dopoledne. To samé se děje, když ležákům zvedáte či snižujete pod hlavou. Posunete jim podhlavní část postele o centimetr výš a hulákají, že je to "móóóc!". Nato sjedete o půl centimetru dolů a je to "mááálo!" Jenže ani ručně, ani na elektrickém ovladači prostě nic mezi tím netrefíte, ani kdybyste chtěli a nespěchali za desítkami jiných klientů a povinností. Takže pána nebo paní sprostě necháte na holičkách i s jejich neřešitelným globálním problémem. Rovněž mají ve zvyku křičet bolestí ještě dříve, než se jich dotknete, abyste je přepolohovali, což už je kapku průhledné.

Ke všemu ta jejich nerozhodnost. Nabídnete jim pět variant řešení čehokoliv a oni by rádi šestou. Přihodíte dalších deset a vidíte jim na očích, že možná sedmnáctá by byla oukej. Dále ty jejich nesprávně pochopené, resp. (ne)realizované pokyny. Kupříkladu někoho oblékáte na lůžku, poprosíte ho, aby zvedl pravou nohu, a on má v tu chvíli největší starost, kam se poděla jeho zubní protéza. Načež ho pracně na třetí pokus konečně dooblékáte (z toho dvakrát obě jeho nohy skončí v jedné nohavici a jedenkrát pravá končetina v levé a naopak), vysadíte ho do křesla, aby se celý den jenom neválel v posteli, a on vám oznámí, že potřebuje na záchod, nebo že už je dokonce pozdě. Takže všechno zpátky a zase znova: vysvléct, umýt, přebalit, vysadit. Když už to máte konečně zdánlivě za sebou, z brady vám kape pot a záda praskají ve švech, důchodce vám lišácky vysvětlí, že jste mu neoblékli jeho oblíbené tílko, bez kterého nemůže žít.

Nebo třeba někoho zvedáte a on vás v protisměru táhne dolů, protože mu na zem upadl kapesník, který si naléhavě potřebuje zvednout, popřípadě si smrtelně důležitě potřebuje srovnat papuče, které jsou centimetr od sebe a jinak, než by si představoval. Všechno musí být na svém místě v sektorech A1-B5. Senioři se taky často diví, že vy se divíte, že oni se diví, že je v 90letech bolí kolena, když ještě v 89letech dosud nezažili ani rýmu.

Zkrátka a dobře: Seniorům, těm je někdy hej a vám ouvej. Byť už to prostě nejsou žádní osmdesátníci, jak by nejspíš řekl Alan Carlson - stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.

Autor: Michal Pohanka | neděle 21.4.2019 14:07 | karma článku: 40.71 | přečteno: 5565x

Další články blogera

Michal Pohanka

Blogeři na idnes.cz jsou vesměs nemocní lidé. Patří do blázince nebo rovnou do kriminálu!

Vybral jsem jen nepatrný zlomek příkladů zhovadilosti zde publikujících pisálků. Už z názvů jejich článků, které jsem krátce okomentoval, je slušnému člověku na zvracení! Vítejte v elitní společnosti!

12.5.2019 v 16:28 | Karma článku: 36.12 | Přečteno: 2970 | Diskuse

Michal Pohanka

Babiš-box: hlavní pilíř všech nadcházejících reforem

Apeluji na naši justici, aby hlavního aktéra soutěže "Česko hledá viníka" už vzhledem k jeho problematické minulosti poslala do Babiš-boxu ve Valdicích. To bude pro začátek univerzální pilíř všech nadcházejících reforem.

11.5.2019 v 11:12 | Karma článku: 26.88 | Přečteno: 877 | Diskuse

Michal Pohanka

Důchodci nejsou žádný odpad aneb Senior-box do každé vesnice!

Problém nechtěných novorozenců se podařilo částečně vyřešit díky takzvaným baby-boxům, co si ale počít s přemnoženými nežádoucími starorozenci? Mohly by pomoct senior-boxy!

8.5.2019 v 10:39 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 2020 | Diskuse

Michal Pohanka

Mamky, děkujem!

Tož s předstihem všechno nejlepší k svátku, maminky naše milované. Není na světě silnější živé ani neživé energie než Vás. Jádro ani antihmota si proti Vám ani neškrtnou! Protože Vy jste život a život je Bůh. Leda že by nebyl.

6.5.2019 v 20:52 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 596 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Aleš Szabó

Pojďte k volbám EU do EP navzdory Hřebejkovi a jemu podobným!

Pan Hřebejk a další umělci ve spolupráci s dalšími EU hráči vyzývají euroskeptiky aby nechodili k volbám. Pojďme volit i my co EU nemáme za zlatou slepici a bezchybnou organizaci.

20.5.2019 v 21:01 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 324 | Diskuse

Naďa Dubcová

Psychiatr do každé rodiny?

Vyslechla jsem přednášku o vlivu pohybu hladiny serotoninu na lidskou psychiku. Hladina stoupá a klesá podle nějaké chemie v těle a mají na její pohyb vliv vjemy, které působí na člověka, tedy emoce, prožitky.

20.5.2019 v 18:31 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 191 | Diskuse

Vilém Ravek

Jednoduchý matematický příklad pro žáka čtvrté třídy.

Prý nejlepší způsob jak rozpoznat příslovečného „blbého“ voliče je, dát mu pečlivě vybranou slovní matematickou úlohu určenou pro průměrně nadaného žáka čtvrté třídy. Šlo o tento příklad:

20.5.2019 v 18:30 | Karma článku: 23.30 | Přečteno: 840 | Diskuse

František Skopal

Popis procesu degenerace lidskosti v člověku

Všechno zlo na světě má na svědomí člověk chladného rozumu, který zapudil svého ducha, projevujícího se čistým citem.

20.5.2019 v 14:33 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 166 | Diskuse

Helena Vlachová

Alkoholici a kuřáci jako novodobí spasitelé státního rozpočtu?

Když jsem chodila do školy, učili jsme se, že se za vlády prezidenta Antonína Novotného otevřely sklady a rozdávalo se lidem. Současná vládní garnitura mi tuto vzpomínku jaksi evokuje.

20.5.2019 v 13:08 | Karma článku: 21.42 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 82 Celková karma 32.87 Průměrná čtenost 2510

Nejlepší  bloger mezi účastníky kurzu Plavání pro nezaměstnané, alkoholiky, zrzky a dyslektiky. 

majkypink@seznam.cz

E-knihy: Soukromý brčko

Oblíbený citát: "Vestičky se letos nenosej..." (Světáci)

https://m.kosmas.cz/knihy/258058/soukromy-brcko/

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz