Den jako stvořený skočit si pro kus lana do Hornbachu

11. 08. 2019 15:26:34
Neděle bych zrušil jak žádost na byt v Singapuru. Skoro pokaždé se během nich cítím jak hrdina Homolkových, kterým se ten den pokazila televize. Hlavní uzávěr splínu je určitě stržený.

Neděle. Třešinka na dortu mého zoufalství. Nenávidím je už od dětství. Pamatuji si na ten základní tábor v Himalájích zmaru, v němž jsem se s železnou pravidelností ocital při úvodních titulcích filmů pro pamětníky. To jsem vždy cítil, jak kolem mě obchází smrt doprovázená smíchem Vlasty Buriana. Tehdy bohužel ještě neexistovaly hypermarkety s víkendovým provozem, kam bych se mohl v případě duševní krize schovat před sebou samým a kde bych se mohl rozptýlit milou lidskou společností, co by mě zajisté dostala z nejhoršího. A proto jsem na konci každého filmu pro veterány již téměř dosahoval vrcholu Mount Nihilist. A jak jsem se tak vznášel v oblacích deprese, snil jsem o tom, že jednoho krásného dne někdo vymyslí internet, sociální sítě a blog, které mě spolehlivě ochrání před nedělním marasmem a klinickou smrtí.

Vysněné civilizační výdobytky zde již máme, ale dětská alergie na neděli mi stejně zůstala. V neděli mi totiž tak jako tak svět připomíná Zemi po apokalypse. Kam se všichni poděli? Existuje vůbec život, nebo jen snůška mrtvých dnů na způsob novoročního, posilvestrovského dopoledne? Neděle bych zrušil jak žádost na byt v Singapuru. Skoro pokaždé se během nich cítím jak hrdina Homolkových, kterým se ten den pokazila televize, následkem čehož se rodinné napětí brzy dá krájet. Jenom musíte ono Homolkovic trudnomyslné rozpoložení vynásobít stem, přidát dvě tuny úzkostí od kosti a tisíc hektolitrů beznaděje, abyste se dostali na slabší úroveň mého nedělního osobnostního rozkladu... to jsem vám původně radši ani nechtěl říkat, aby to s vámi definitivně neseklo.

Ale když nad tím teď uvažuji, beztak je neděle tak plonková, že se určitě ani neumírá, popřípadě jen zcela výjimečně. Největší úmrtnost hlásí pondělky, jak víme. Nejspíš aby funebráci mohli sedmý den odpočívat.

Ani na tom blbém facebooku žádný provoz. Jako bych byl na světě úplně sám. Nic nefunguje a všechno spí. Nikomu se nic nechce a nikdo není dostupný. Pusto a prázdno. Ticho a tma. Když náhodou potkáte živáčka, vypadá jako zombie. Hlavní uzávěr splínu je určitě stržený.

Jsem přesvědčený, že nejvíce sebevražd statisticky vychází na neděli, ta je k tomu totiž jako stvořená. Úzkosti kulminují a Bůh se zrovna moc nedívá, což je ideální čas to za jeho zády elegantně ukončit. Ještě že už si člověk může skočit do Hornbachu pro kus lana i poslední den v týdnu.

Autor: Michal Pohanka | neděle 11.8.2019 15:26 | karma článku: 31.87 | přečteno: 8704x

Další články blogera

Michal Pohanka

LGBTomie? Ani náhodou!

Nový karneval pro frustrované pisálky "Prague Write" je tu. Už bylo na čase! Utiskovaná, zbytečně píšící většina se konečně dočká svého práva na 15 minut slávy.

7.8.2019 v 20:44 | Karma článku: 39.63 | Přečteno: 5079 | Diskuse

Michal Pohanka

Muži v offsidu - Britka se raději provdala za psa, další se zasnoubila s lustrem

Vůbec bych se toho nebál. Je mnohem lepší, když si odložené dítě osvojí například funkční a milující pár žena-pes, než kdyby se chudák děcko trápilo s nějakým slizkým, necitlivým a nespolehlivým chlapem.

2.8.2019 v 17:15 | Karma článku: 39.92 | Přečteno: 3823 | Diskuse

Michal Pohanka

Parnoprůmysl

Klimatoložky hlásí klimakterium, alkoholici delirium a speleoložky i cizoložky plné jeskyně. Společnost přátel úžehu informuje o rekordním nárůstu členské základny. Prodejci klimatizací všeho druhu mají žně.

26.7.2019 v 15:24 | Karma článku: 33.34 | Přečteno: 1559 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

O velkém zlomu v osobním životě jednoho člověka

Přečtěme si krátkou osobní výpověď člověka, v níž se hovoří o tom, jaké prožití a jaká zkušenost měla pro něj, v jeho osobním životě, ten největší význam. Možná tato slova pomohou také ostatním:

22.8.2019 v 14:24 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 311 | Diskuse

Petr Šimík

Pár myšlenek jako odpověď

Zajímavá diskuse k minulému článku mne dovedla k tomuto článku. Každý člověk v životě hledá nějaké poznání. Ale Co je vrchol poznání? Dá se v životě poznat tato nejvyšší pravda? Nedá.

22.8.2019 v 13:44 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 132 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta naše věčná vlastnost být za voly

Není to jenom věc pozorovatelná v MHD, je globální, akorát já mám v MHD blíž, a tak ji považuju za vlastní společenský model celého dalšího vnějšího světa.

22.8.2019 v 12:02 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 979 | Diskuse

Beata Krusic

A proč vlastně ne - Jirka Paroubek? 2.

Už jednou, tuším, že tak před třemi lety, jsem napsala svůj první blog na téma návratu Jiřího Paroubka. Proto dnešní blog nadepisuji stejně, ale s dvojkou na konci.

21.8.2019 v 16:29 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 486 | Diskuse

Pavel Vrba

Když se nakonec rozhodnu dobře

Co je to vlastně lidský život? Třeba hledání sama sebe a hledání něčeho krásného. Prostě něčeho, co nás drží při životě. A je to těžký, protože nás ze všech stran útočí tlaky konzumní společnosti, negativní zprávy a humus politiky

21.8.2019 v 16:19 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 290 | Diskuse
Počet článků 84 Celková karma 33.81 Průměrná čtenost 2727

Nejlepší bloger mezi účastníky kurzu Plavání pro nezaměstnané, zrzky a dyslektiky. 

majkypink@seznam.cz

E-knihy: Soukromý brčko (nejhorší kniha všech dob)

Oblíbený citát: "Vestičky se letos nenosej..." (Světáci)

https://m.kosmas.cz/knihy/258058/soukromy-brcko/

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz